12.9.2012

Podrobnosti: Vytvořeno 12. 9. 2012 14:13; Aktualizováno 4. 11. 2015 3:44; Napsal manjana; Zobrazeno: 6991

Háj vodomilci,
páč zase balím a chvíli nebudu, tak vám eště posílám jedno docela srandovní počteníčko, který vedu s jedním šéfredaktorem a zároveň se z toho něco vo Manjaně dozvíte. Minulou aktualitu přečetlo jen první den přes tisíc šílenců, co nemaj f práci evidentně co dělat, tak aby nebyla nuda, posílám i článek, co napsal jeden z letošních instruktorů - Franta Pudil, právě do toho časáku. Ten článek bude úplně vespod, začíná to mailem od časopisovýho šéfíka. No a já du naházet krámy do wágenu a frčím to Korsika. Bůh vám žehnej, sebranko.
-----------------------------------------------------------------------

Zdravím Velkého Náčelníka!V příloze posílám text od Františka Pudila, který zveřejníme v letošním podzimním čísle Nové vodní revue Dobrá Voda. Myslím, že poslouží jako docela dobrá propagace centra Manjana – nechtěl byste po letech ještě jednou podpořit potápěčský tisk a objednat si u nás reklamu (nabízím zadní stranu obálky nebo 1/2 strany uvnitř časopisu za peníz, který Vám bude milý a který si sám určíte - myslím, že současná situace se už penězi řešit nedá)? Vedle inzerátu bychom otiskli i prohlášení Velkého Náčelníka k lidu potápěčskému, pokud je budete chtít vydat :-))Podzimní vydání by měli čtenáři dostat do rukou v první polovině října, proto by bylo nutno dodat podklady pro tisk co nejrychleji.Těším se na rychlou odpověďJan Eisenmann

----------------------------------------------------------------------------------------

Budte neobycejne pozdraven, pane.Diky za clanecek, zrovna sem se usadil v hospode pote, co sem slez z kola po dvojim zdolani Grossglockneru ( prejezd, tedy vystup z obou stran a 4215 vejskovejch metru bez sundani nohy ze slapacky ) a objednal si spagety, takze nez je prinesou....... Vase iniciativa ohledne potapecskyho tisku ve mne uz davno vzbuzuje obavy o Vas zivot a zdravi. Ptam se, kde k tomu berete energii a motivaci - marne. Se mnou je to ale tezky. Jak je vseobecne znamo, potapeni jako takovy, ve forme prezentovany v CR na konferencich a vetsine casopisu, mne absolutne nebavi a nikdy tomu nebylo jinak. Ostatne jsem to ani netajil. Miluju ale svobodu a more, taxem si to potapeni k tomu jen priplesknul, aby nebyla nuda. Velmi dobre mne zivi neco jinyho a v principu uz nemusim hromadit nic dalsiho, takze moje iniciativy a tuzby smerujou uplne nekam jinam. Ze stejnyho duvodu tedy najimam instruktory, ac bych moh ucit sam, a uz par let hledam zpusob, jak to cely delegovat na nekoho jinyho. Ted se ty kontury jevi zretelnejc nez driv, takze pristi sezona uz bude podle vseho se mnou jen na castecnej uvazek, abych to pomoh rozhejbat. Vnimam samozrejme odtazitej pristul k Manjane od tech opravdovych velkych kluku od potapeni, ale sou to vesmes lidi, ktery sem odtud vykopnul pro blbost nebo nedodrzeni ani elementarne nejjednodusich pravidel hry, nejcasteji kombinace obeho. Proto mne tyhle reakce ani v nejmensim netrapi a dokonce s chlapcema citim. Nic v nasem postbolsevismu nenasere tak, jako uspech druhyho. A to je zaroven moje pomsta . Dobre vedi, ze Manjana je kazdorocne i bez jakejkoliv reklamy plna uz v dubnu, mame vic kurzantu nez oni vsichni dohromady ( letos 257 ) a jeste jedem dodelavat, musime odmitat cely potapecsky party, ac nase lod jezdi kazdej den a zatoka pod kempem bubla jak sopka 24 hodin denne. A na rozdil od ostatnich pracujeme zcela legalne a velmi statecne prosperujeme . Uznejte, muze mne mit nekdo rad ? Mnohem vic nas bavi desitky mailu s podekovanim od uplnejch zacatecniku, co オンラインカジノ pres nas prosli a sam dobre vite, ze nejucinnejsi reklama je spokojenost tech obslouzenych a spokojenych a o tom to cely je . Na obou bazich mame velky cedule ,ze je kompletne plno a absolutne nikoho nebereme - to tam mame celorocne, odhlasil sem nas dokonce ze vsech katalogu a webu, kde zdarma HR baze prezentujou....aspon v necem sme jiste jedinecny. Franta je, stejne jako 6 z osmi letos slouzicich instruktoru, naprosto v pohode, dokonce predcil ocekavani. Nejen coby instruktor, ale i jako stravnik, protoze podle mne posunul vyrazne lidsky hranice v tom, kolik zradla se da prohnat za den travicim traktem. Pro nas to nejni problem ufinancovat a sme radi, ze mu chutna, ale byl s tim problem primo logistickej, protoze treba maso a uzeniny pro pristi rok nechame kazdodenne zavazet od zpracovatele. Na mnozstevni slevy lehce dosahnem. Premejslim, k cemu bych reklamu moh vyuzit, uz v tuhle chvili mam bukovanou zhruba z poloviny kapacitu na pristi rok, a nejni to nijak maly cislo, v breznu bude plno bez jakejkoliv reklamy. Jedine by mne lakalo tam napsat treba "Potapeci vsech systemu, polibte mi prdel ! " To by ste mi ale asi neotisknul. Spagety uz mi tady stydnou, polknu a valim domu prehazet hadry a pozejtri uz zas na kolech po Korsice, pak Dolomity, naposled Manjana ....no a pak az zamrzne Evropa to posoupnem nekam teplejc. Zijem jen jednou Nacelnik, kdysi davno Veliky * poslete postovni adresu, na znak sympatií s Vasi osvetovou cinnosti vam necham poslat manjanofskej darek

----------------------------------------------------------------------------------------------------

Divers factory...

Na jaře tohoto roku jsem byl požádán, abych pomohl najít instruktory na základnu Manjana na Brači. To je těžká věc. Ne že by instruktoři nebyli k mání, podle všeho je nás jako smetí, ale ono někoho někam doporučit může být velmi ošidné. Zejména na Manjaně se instruktorů vystřídala celá řada a ne všichni o svém působení vyprávěli s nadšením. Nakonec mne napadlo, že si sám udělám takovou placenou dovolenou. Po letech práce v potápěčské škole mne potápění ještě celkem stále baví a toto byla příležitost napotápět se do sytosti. Na nabídce mne přitahovalo i to, že se na Brači setkám s biology, kteří tady budou mít terénní cvičení. Tedy byla tady možnost dozvědět se nové věci o mořských potvorách, protože biologové pořádali každý večer i zajímavé přednášky. A když jsem se dozvěděl, že s biology přijede i padesát studentek, bylo rozhodnuto.
S majitelem základny jsme se v pohodě domluvili a termín odjezdu se rychle blížil. Zajímavou zkušenost jsem získal, když jsem pro základnu hledal druhého instruktora. V nějaké slabé chvilce jsem totiž poptávku napsal na potápěčskou internetovou konferenci scuba-cz.
K mému překvapení se na konferenci strhla prapodivná kampaň dílem odmítavá a řekl bych i pomlouvačná. Do toho mi přišlo několik dobře míněných rad a varování před prací na Manjaně.
Na pomluvy já ale nedám a o to víc jsem se na ostrov Brač těšil.
Příjemným překvapením pro mne bylo, že za práci, která z mého pohledu nebyla nijak náročná ani těžká, dostanu nejen dohodnutou částku, ale že v ceně je i doprava, ubytování a strava.
Protože jsem byl v první várce, bylo potřeba nejprve připravit základnu na příjezd prvních adeptů potápění. Tedy zkompletovat a zkontrolovat výstroj. Času na to bylo dost a našel jsem si i chvilku na koupání v moři. Po příjezdu kurzistů nastal docela frmol. Zpočátku jsem sice měl trochu obavy, že budu tlačený do něčeho, co je z hlediska výcviku proti mému přesvědčení, ale ty se ukázaly jako liché.
„Náčelník of Manjana" nám do výcviku nemluvil a zasahoval jen v krajních případech. I když mnozí psali na konferenci o kurzech na Manjaně jako o výrobě potápěčů nebo fabrice na potápěče, mně se zdálo, že mám na výcvik všech kurzistů dostatek času. Na instruktora a týden vycházelo vždy cca 10 studentů, což není nijak přehnané, a byl čas na individuální přístup k těm, kteří potřebovali více času. Měl jsem možnost se po návratu do ČR několikrát potápět s jednou účastnicí našeho kurzu na Manjaně a dívka s přehledem zvládla přechod do sladké vody.
Zajímavá byla starost některých ostatních kolegů potápěčů a instruktorů o moje blaho na Manjaně. Dokonce se prý uzavíraly sázky, jak dlouho tam vydržím. Využiji tedy příležitosti a odpovím na četné dotazy prostřednictvím tohoto článku.
Na Manjaně se mi pracovalo dobře, v příjemné, přátelské atmosféře a za nadstandardních podmínek.
Trochu mi vadilo jen to, že příkazy dostávám ve formátu jako pro malé děti. Ale potom mi došlo, že to bude patrně tím, že někteří z mých předchůdců to takhle prostě potřebovali. A to, že instruktor pracující na potápěčské základně občas musí vzít do ruky místo automatiky i lopatu nebo koště, mi přijde jako samozřejmost.
Přes poměrně velký počet ponorů s kurzisty jsem si tady našel čas i na ponory pro radost. Zajímavé byly noční ponory s Adamem Petruskem – odborníkem na mořské potvory. Určitě mne to posunulo ve vnímání světa pod vodou o kousek dál. Sympatické také bylo, že pražští biologové na rozdíl od výprav Budějovické univerzity nic z toho, co ulovili, nezabíjeli.
Jen já jsem vlastní nevědomostí málem způsobil uhynutí mořského koníka, který mi po odlovení porodil do nádoby na vzorky asi stovku mláďat. Naštěstí koník i jeho potomstvo přežili můj záchvat lovecké vášně.
Samostatnou kapitolou bylo zakončení mé chorvatské anabáze. Když jsme se ještě s jednou účastnicí zájezdu vypravili na trajekt plující z Brače do Makarské, přijeli jsme o chvilku později - možná o 5-6 minut –, ale trajekt byl už v půlce zátoky. Vzhledem k tomu, že o 2 hodiny později nás měl nabrat v Makarské autobus, vypadalo to na prekérní situaci. Naštěstí pomohli kluci biologičtí, kteří nás převezli přes kanál na Zodiacu. Vzdálenost 9 km jsme překonali za necelou půlhodinu a autobus jsme pohodlně stihli. Na Manjanu se příští rok, bude-li o mé služby zájem, opět rád vrátím. František PudilFotografie autor