Najdete nás i na 
Zdrafstvujte podvodníci !
Taxme zdárně zakončili další, v pořadí už patnáctou, sezónu na Manjaně a teď tak trošku se smíšenýma pocitama sedím doma u kompu a pokouším se to ňáko malinko shrnout. Za tím slovem "zdárně" nemám na mysli jen ten pouhej fakt, že Manjana byla jako tradičně našlápnutá a už v květnu prakticky vyprodaná, ale stejně jako mnoho let před tím, jsme neměli sebemenší průser typu úrazu, nebo nedejbože smrťáku. Kdo se motá v tejhle branži, dobře ví, že při tomhle kolotoči to vůbec nejni samo sebou. Co teda bylo ale letos nadnormativní, tak teda nepřetržitý vedro , jak v prdeli zdechlýho koně. Tak 37°C průměr a snad jeden den pod mrakem a tedy ochlazení na 34. To, co teď bude následovat, sem už plánoval napsat vícekrát, jenže sem tu myšlenku vždycky tak ňák rozchodil. Až f samým závěru posledního našeho turnusu, kdy mi podvodníci zejména z řad čerstvých kurzantů koupili flašku a vyžádali si závěrečnou řeč, sem nejspíš podleh síle okamžiku a bylo to venku. Zpočátku se to jevilo jako jasnej nekrolog, nicméně jsa povzbuzen účastníky a hlavně opět výborným výkonem najatýho personálu, kontůry sem viditelně změkčil a světýlko na konci tunelu svítí dál. Teda spíš bliká . Kdo mně zná a pozoruje na Manjaně oněch 15 let, a je takových několik stovek, nemohl si nefšimnout, že už to nejni ten tah na bránu, ta sopka nápadů a pičovinek, co vobčas zasype sebe sama. Prostě sem vyhořel. To je jef nikolif neznámej a neočekávanej, dá se to nazvat jako ztráta motivace, možná i stárnu rychlejc, než si připouštím, nevodím v tom žádnou další výzvu. Eště před pár lety sem psal tejdně obsáhlý aktuality, články do desítek časopisů, gde fotky z námi nalezenejch lokalit byly na prvních stranách, vyráběl sem filmíky jak na běžícím pásu, dokonce neváhal věnovat pár tisíc hodin a milionů na celovečerňák v kinovej kvalitě, inzeroval, posiloval rank na internetu atp. Manjana mi přerostla v Otesánka - dvě kompletní báze na obou stranách ostrova, 3 lodě co potřebujou stálou údržbu, 20 karavanů v kempu, 40 výstrojí, 200 lahví, 4 auta a kompresory, 30 apartmánů, hotýlek... a to všechno celý léta takřka jako one man show. Tahle záležitost se nedá brát jako práce. Možná když to je pro člověka jedinej zdroj příjmu a nic jinýho mu nezbejvá, ale to je přesně to, jak já to nemám. V ČR sem dostavěl třeba 50 bytů, který sou do jednoho pronajmutý a dalších 35 se začíná stavět a to samo o sobě by na slušnej záhul stačilo, ale to bych nesměl bejt magor. Čím dál hůř si dokážu odpovědět na otázku - proč vlastně ?! Faktem je, že Sumartin je naprosto kouzelný místo. Po tisícátý du do zátoky pod naším kempem a když se vyloupne ta smaragdová voda pod úžasnýma horama Biokova, zavoní bylinky a cypřiše.......je to jasný. Jenže tam já chodím čím dál míň, když se vrátím z celodenního vejletu lodí, čeká eště spousta věcí na vyřízení a opravu a kolikrát usnu ve stoje. No a hlavně toho ubíjejícího byrokratickýho molochu, co navenek nikdo nevidí, je čím dál víc a hodně málo kdo to vydejchá. Vždycky si s sebou beru zamilovaný kolo a chystám se každej tejden pokořit sv. Juru ( převýšení 2000 metrů na 30ti kilometrech do kopce) a ve finále to stěží zmáknu dvakrát na samým začátku a najezdím úplný kulový. Letos např. sem tam měl na kurzy a doprovody 8 instruktorů co nadělali stofky ponorů, ale víte kolikrát sem se potopil já sám? Správně, ani jednou. Lehce to doženu teď po sezóně, ale to je zas vo něčem jiným. Takže co teda člověka donutí vypustit celý léto a zase se tam vrátit ? Vedle pokory k nainvestovanýmu majetku, co nejde jen tak opustit, sou to v zásadní míře právě ty desítky a stofky úžasnejch lidiček, co se vrací klidně 15 let na celou dovču na stejný místo. Fakt sou to kámoši, se kterejma se potkávám i jinde na akcích, leckterej ode mně dostane nějakou zakázku, ale hlavně se těšíme na neopakovatelnou manjanofskou atmosféru a popravdě takhle zvenku se to dost špatně chápe. Pochybuju, že bych sám moh jezdit každej rok na stejný místo. A nejni to pro každýho, což je dobře. Další zásadním průserem, co mně fakt vytáčí i naplňuje beznadějí zároveň, je neoddiskutovatelná skutečnost, že ten "materiál" , co přijíždí, je po potápěčskej i fyzickej stránce totálně v prdeli. Čest výjimkám! Těžko to vyčítat začátečníkům a popravdě takovej zaujatej a natěšenej kurzantík, kterej má respekt a neostýchá se zeptat, je mi mnohem milejší, než namistrovaný tlusťoši vověšený harampádím za šílený prachy, který vypadaj na infarkt eště než do vody vůbec vlezou. Naprosto nechápu, co se na Jadranu dá vidět pod vodou bez baterky, nechápu, proč nikdo neumí zacházet s kompasem ( potažmo ho vůbec nemá), když ponor se tím pádem mnohdy ani nedá realizovat. Nechápu, proč s sebou tahaj dvojčata a sucháče v srpnu, proč neumí skoro nikdo doopravdy plavat s ploutvema, proč maji s tím harampádím problém třicetiletý chlapi vylézt tři schůdky na loď, proč dneska takřka nikdo netrefí a ani nedoplave na 100 metrů vzdálenou lokalitu a proč 20ti centimetrový vlny sou takřka rozsudek smrti......takhle bych moh pokračovat hodinu. Člověka prostě netěší dělat něco, co už ze svý podstaty de do prdele, a to podle mýho, současný potápění dělá na plný obrátky. Tím, jak se těmhle prasopsům podřizuje nabídka , potápění neskutečně degeneruje a to nejni nic pro mně. Potápění a hlavně jeho rádoby reprezentace a nbso hlásná trouba v podobě různých scuba konferencí na netu se explicitně v ČR stalo obskurním sdružením úchyláků, z jejich středu se tu a tam někdo utopí , a když to čte nezasvěcenej, jen s velkou dáfkou fantazie vytuší, že to má bejt vlastně o potápění. Nejít tam vo hubu, je to vlastně jedna velká prdka. Teď třeba se vrátila naše známá partička z Galapág, vejlet za 300 k a jako nejsilnější zážitek mi líčili předehřátý ručníky na palubě a nekonečný haldy žrádla a pití. Teprve pak si vzpomněli, že vlastně viděli velrybáka. Už na webu se dost důsledně snažím odradit typy, co k nám prostě nepatří - opilce, hloubkaře, DIR maniaky , potížisty fšeho typu...., ale tu a tam někdo proklouze, letos dva až tři kousky z tisícofky, což se dá přežít. No tuž, a co teď teda s tím, že jo ?! Budu teď kapku rozlítanej a z následujících dvou měsíců do zámrazu doma ( tedy v ČR) jen pár dní a právě proto se zainteresovanejma podvodníkama žhavíme founy a hledáme nejlepčí next model. Prakticky fšichní z aktuálních spolupracijících instruktorů se na tom chtěji podílet a taková nejpravděpodobnější varianta pro příští jár je ta, že provoz Manjany bude dokonce rozšířen z letošních dvou na 4 měsíce ( červen - září Velikonoce ), nicméně já už se tam nebudu vyskytovat permanentně, ale na střídačku s jinejma lidičkama, který dobře znáte z minulejch let. Má to svý slabý místa, např. někoho v HR legálně zaměstnat je velkej problém, ale snad tomu pomůže jejich vstup do Unie 1.7.2013 - teda pokud se do tej doby naše slavná Unie nerozpadne. Potom pořád nevím jak s loděma. Jednak si na to nikdo netroufá a jednak ani mně se v současnosti nejeví nikdo, kdo by to zmáknul. To nejni o inteligenci, ale roky zkušeností , co si nekoupíš, to musíš odsloužit a navíc velmi draho pořídit licence a oprávnění. Budiž skalním příznifcům i dalším spřízněným dušičkám úlevou, že chlapi, co se mnou na dalším životě Manjany budou spolupracovat, to maji zatím jinak. Potápění doslova žerou a baví se tím, nicméně i v tom může bejt možný úskalí, to bych ale těžko vysvětlil.
Delegoval sem na spřízněný lidičky, co se na dalším chodu budou podle fšeho podílet , nějaký kompetence, takže pokud to fšecko dopadne, bude to pro většinu z vás přínosem a mojí případnou nepřítomnost mnozí dokonce i rádi oželí. Psal sem o nich výše. Za poslední 3 roky sme vyprodukovali např. skoro 700 OWD kurzantíků, tedy z úplnejch začátečníků a chystáme pro ně velmi vsřícnou nabídku na rozšíření znalostí i kvalifikace, tedy AOWD. Budeme je obesílat mailem, ale platí to i pro ty, co dělali základní kurz u nás dříf. Dál se připravuje neodolatelná nabídka na prodej wercajku - kdo touží mít vlastní. Taky manjanofskej zájezd do Egypta, kde se o vás postaráme a zvolíme zaručeně nejlepčí variantu, neb mnozí z nás se tam jezdí pracovně potápět řadu let a několikrát do roka. Další nápady přivítáme i od vás samým, tak teda do toho ! Howgh Náčelník of Manjana, vlastním pérem
Teď eště pár mimopodvodnickejch nabídek, než v Evropě zamrzne, pak přešaltrujem na sjezdofky a běžky. Podotýkám, že tohle nejni komerční záležitost, platím jako kdokolif jinej, čistě se dělíme vo náklady.
1) 7-10.9. - Saalbach v Alpách, gde je Mistrofství světa na horských kolech, po závodech výjezdy do okolních lyžařských center - samosebou kolmo.
2) 14-26.9. - Korsika - tam autem a ostrof komplet na kolech, cca 140 kilasu denně v hornatým prostředí, takže nic pro slabý kusy.
3) 2 - 8.10 - Manjana, poslední potápění z lodí i kola, dodělání kurzů.
4) 15 - 20.10 - Dolomity - nejvyšší sedla , jak jinak než na kolech.