1.6.2011


No nazdar, lide podvodnickej.

Tak máme za sebou poslední akci před odjezdem na Manjanu a to Zájezd na Giro de Itália, kde jsem s lehkostí sobě vlastní ( ha,ha) pokořil i nepokořitelné - teda mýtickej nejtěžší silniční kopec světa a to Monte Zoncolan v italskejch Dolomitech. Aby nebylo pochyb, tak samozřejmě bez sundání nohy ze šlapačky a na silničním kole (karbonovej Apache). Kopec má průměrnejch 15% a místy až 24 , taxi to namalujte pro představu na zeď, zvedá se vám přední kolo a dobrejch 7 kilometrů z deseti nejni ani centimetr na vydechnutí. A v tom je ta brutalita na kterou dojel i Roman Kreuziger a hejno dalších tam zkolabovalo, nic podobnyho nigde nenajdete. Abych to uved na pravou míru, tak samozřejmě jejich výkonnost je úplně z jinýho světa, kdybych měl zrychlit i kilák za hodinu, tak už vám tohle nepíšu, ale i tak se dmu pýchou, páč vloni sme to s nasazením života a puchejřema na nohou sotva vytlačili. Den před tím sem dal Grossglockner a den poté zas passo Giau nebo jaxe to zove, tam to bylo moc krásný, vejška 2300 metrů a fantastický scenérie. Tyhle kopečky sou ale proti Zoncolanu srandovní a jen na rozježdění. Jinak opět fantastickej vejlet a už přemejšlím, že zdrhnu z Manjany na tejden na Tour de France, jenomže to je 2500 kilasů a to je vopruz. Zpátky do reality. Za 14 dní teda razíme už natvrdku na Manjanu a jako vždycky, sem i po patnácti letech dost nervozní, páč těch krávovin kolem toho sou bambiliony. Letošek je ve znamení novejch kurzantů, protože těch máme mnohem víc než roky předešlý, takže sme se nato náležitě pochystali a personálně posílili. Letos už by mělo bejt po krizi, přesto řada lidí píše...samozřejmě přijedem, ale s tím potápěním to letos nebude tak žhavý - nejsou prachy. Jak už to bejvá, těsně před sezonou se ozývaj starý známý a hrozně se diví, že v jejich termínu nejni místo. Paradoxně krásný bydlení, zatím zcela bezkonkurenční luxus, mám v další penzionu co sme uzmuli v Milnej, říkáme tomu Gábi 2 www.manjana.cz/stahuj/GABI2.zip , ale to je místo super hlavně pro potápěče, přístavní povaleče a noční ptáky, ale  popravdě hezčí koupání je v Sumartinu. Teď tam ale čistíme vlastní soukromou pláž v blízkej zátoce a děláme k ní pohodovou cestu, takže tenhle hendikep bude do sezóny smazanej. Smutnou zprávou je, že můj milovanej Favorit, určenej k tahání lahví dozátoky, zvanej Písečná blecha, definitivně zafuněl naposledy a teď už mu jen musíme vybetonova nějakej důstojnej piedestal, páč mi bez jakejkolif údržby poctivě sloužil 22 let. Místo něj sem pořidil Forda Sieru kombíka, kterej jezdí úplně bez problémů, čímž to totálně ztratilo atmosféru a tím, že dokonce brzdí, se z toho ježdění zcela vytratily i prvky dobrodružství. Takže miláčkové, přestaňte už počítat prachy a hurá na Manjanu, žijem jen jednou a na počítání budete mít dost času v důchodu, kterýho se ale nemáte šanci dožít, takže užívejte dokud je co. Howgh Náčelník of Manjana