Najdete nás i na 
Taxem si eště před pár dny myslel, že ohledně našeho měsíčního vejletu po Oceánii ( Borneo, Fiji, Ovalau, Caqalai, Novej Zeland, Austrálie) vás odbudu poukazem na březnovej mejdan u mně na hotelu, gde vám to tak ňák odprezentujem, ale jak vidno - neprošlo to. Mnozí z vás mi vyhrožujou velmi nevybíravě, např. že mě nafštíví za účelem povyprávění doma, tak to mně fakt vyděsilo a urychleně se musím polepšit . Stejně to ale tak ňák zahustím, bo mně psát vůbec neba. Prostě sme tři kousci ( Mič Bjůkenen, Štětináč a já) vyrazili na měsíční čundr kapku za humna. Ve finále ty humna byly ňákejch 75 tisíc kiláků ( dvakrát kolem zeměkoule) eroplánem, wágenem nebo na šífu, něco drobet i na kole, pješky zanedbatelně. Nutno podotknout, že sme nejeli tak ouplně na blind. Půl roku sme poctivě jezdili ne netu, ladili pokročilý GPS prográmky, měli sme s sebou teda noťas a výbornou navigaci a poznačenejch mraky cílů, kerý sme si předtím prohlídli na Googlu Earth, chytali rozumy na různejch cestovatelskejch konferencích, vytahovali nejlepčí špeky vod cestovek v místě atp. V žádným případě to neměl bejt ani potápěčskej vejlet, bo mně to nebaví víc jak dvakrát tejdně ( to druhý už taky ne) a často na Manjaně říkám, že na tom potápění musí bejt něco, co nevím. Schválně sme si ani nekupovali letenky dopředu na přelety po Oceánii, páč sme to chtěli ladit opravdu podle momentální nálady, počasí a jak se nám gde bude líbit. Něgde to ale skrzeva imigrační prudiče nebylo možný, takže sme odletový letenky mastili půl hodiny před odletem něgde na wifině. Těm, gdoš sou zvyklí mít fšecko pochystaný dlouho dopředu to může přijít stupidní, nicméně s tímhle postupem nebyl žádnej zásadní problém. Teda taky nám to usnadňoval Štětináč, kerej vládne dokonalou anglinou, bo studoval v Americe a Anglii a hlavně ho to vyřizování na rozdíl ode mně vůbec nesere. Hlavně přílet do Austrálie a na Zéland je teda fakt hustej, páč ty smrdutý oposumové zavedli novej pojem " biodiversita". V praxi to vypadá tak, že vás už v eroplánu normálka na férofku postříkaji smrdutým dezinfekčním sprejem ( čekal sem i koupel v chlorovým vápně) , dokonce i ty, co na rozdíl vod nás vypadali čistotně, eště v chobotu z letadla na vás míří termokamera a teprve pak příde ten správnej vopruz. Procházíte minimálně desetkrát kontrolou, gde maji víceméně stupidní otázky, v ruce táhnete formulář, kerej se podobá žádosti o devizák za bolševika a do toho vám každej kontrolor píše ňáký šifry , pak vás vočuchá a málem vojede čokl ( ke mně se vrátil třikrát a třikrát mně prohledali- nechtěli pochopit, že sem prostě sympaťák a bral by mě do chovu) no a ve finále z toho vyjde, že nás jako jediný pošlou k vokýnku no. 4 , gde číhá vopravdickej masochista a přes náš seriozní vzhled nás podrobí hodinovýmu výslechu, přičemž nejni otázka, kerou by nezopakoval aspoň desetkrát. Jedná se zřejmě o test psychickej odolnosti a málem sem ho nedal. V již zmíněným formuláři se kromě miliardy krávovin zaškrtává i jestli máte náhradní boty bo stan.... jakýkoliv jídlo bo biomateriál je naprosto vyloučený...no a ty šusky a stan vám pokaždý nechaji vybalit a zkoumaji v podrážkách a v tyčkách vod stanu, jestli tam neuvízlo kousek hlíny. Kdyš jo, káravě se na vás zahledí, navlíkne chirurgickou rukavici, veme pinzetu a do specijálního sáčku inkriminovanou zeminu odstraní. Co dál s ní nevím, ale viděl bych to na laboratorní rozbor a následnou likvidaci při milionu stupňů. To sem ale kapku vodbočil. Jináč fšecko klapalo, tedy myslím organizačně. Nejdříf mně svojí hnusotou zaskočil Londýn, obecně nesnáším velkoměsta, ale to jejich metro třeba - to v Rumunsku maji mnohem lepčí a i slavný Heathrow má svý nejlepčí léta dávno za sebou. Udělali sme i vokruh přecpaným centrem, procházku po břehu Temže a tím byla moje míra zcela završena. Za vosum hodin sme vylejzali v Dubaji a odtud pokračovali na Borneo do Bruneje. Fšude sem natáčel scénky do novýho filmíku...tedy až na ostrůvek Caqalai, gde sem hned při prvním ponoru utopil ( z neznámýho důvodu ) kameru za čtvrt mega a bylo vymalováno. No eště k tomu Bruneji. Pučili sme jako fšude auto a ten pidistáteček procourali, jukli na moře kerý vypadalo jak Bibione den poté - tedy bez jedinýho člověka ač voda měla 33 stupňů a kolik vzduch netuším, ale bylo furt vlhko jak v děloze a slabší kus by neprodleně zkolaboval. Udělali sme tam srandovní filmík u světoznámýho paláce toho jejich sultána, kerej byl léta uváděnej jako nejbohatší frajer na světě. S tím mně trošku sral, taxem se mu malinko odvděčil. Jestli to video unikne na You tube, tak na mně tutově vyhlásí fatvu. Nejlíp bylo v hotelovým bazénku, gde sme se jako správný masňáci se Štětináčem vyvalovali a těšili se na Fidži, kam sme přes Brisbane v Austrálii za pár dní odlítali. Takže po dalších deseti hodinách v éru , gde nás vobskakovali nejhezčí letušky na světě ( ty Brunejský, fakt skvostný baby, jedna jak druhá) sme vylejzali na korálovejch ostrovech Fiji, teda v Nadi, což je hlavní centrum pro turisty. Při příletu hrajou místní týpci na ukulele a vybraný jedinci dostávaji korále - dříve prej věnce z orchidejí, ale ty evidentně došly. Příjemný místo, kolem hory a z druhej strany oceán, z letadla byly vidět kilometry korálovejch zahrad - teda taxe nám to aspoň jevilo. Fšude sposta lacinejch krámků hlavně s nádherným textilem, taxme každej koupili deset barevnejch košil a dalších nesmyslů. Nutno podotknout, že stejně jako v Bruneji a zřejmě i ve zbytku světa, jakmile je ňáký opravdu hezký místo s dobrým přístupem k moři, neprodleně kolem něj vyroste hyperluxusní rezort s ochrankou, golfovýma řištěma, bazénama a já ani nevím co to tam fšecko bylo za nesmysly...no a plotem. Sou jich fšude stovky až voči přecházej, ale to samo nejni to, co hledáme my. Tedy kus eště neposkvrněný a vopravdicky divoký přírody. Eště něco maji společný - nigde skoro žádný lidi a to sme tam jeli v počínajícín sezoně, tak něco jako u nás červen. Každopádně plán zněl tak, že pučíme káru a vobjedem co se dá, gde bude hezky zakotvíme, vykoupem se, nalovíme domorodkyně ( na Fiji se eště před 40ti lety legálně žrali lidi ) , uděláme ňáký ponory, kouknem do národních parků...... Přespali sme na jedný takový zastrčený plážičce vedle resortu v Nadi, docela fajn koupáníčko, pohoda, ale tak pro důchodce, že jo. Ráno sme celý nažhavený vyrazili, že tisíce lepších míst brzo uzříme. Gdyš to zkrátím....následně sme kolem hlavního ostrova najeli ňákejch 800 km abysme zjistili, že to bylo poslední místo, gde se vůbec koupat dalo. Z jednej strany bylo buď kilometr bahno nebo 10 cm vody a za ním reef, vo kterej se třískaly třimetrový vlny, z druhej strany pak zase černý sopečný bahno a neproniknutelný mangrovový porosty. Pokud se teda k moři vůbec dalo dostat. Kolem ale fšude malý krásný vesničky z vlněnýho plechu, úžasně milí a přátelský lidičky, kerý na vás fšude pokřikujou "bula" a ptaji se vodkud ste. Nutno podotknout, že i malý děti vládnou slušnou angličtinou. Zhrzeni tímto poznáním, přeplavili sme se na ostrov Ovalau, gde teda byly než polní cesty, ale zato nádhernej deštnej prales hory fšude kolem, fakt bomba. Dorazili sme vyklepaný do vesničky-hlavního města Lovuky, zase nakoupili deset košil a druhej den najmutou loďkou 20 kiláků frčeli na naprosto nejexotičtější ostrůvek na světě - Caqalqi. Prostě sem to o něm takhle fšude čet a ten první den na to fšecko ukazovalo. Prostě uprostřed oceánu ostrůvek kerej za dvacet minut obejdete, bílej píseček na plážích, nádherný palmy...prostě takový ty obrázky z katalogů, k tomu bydlíte v domorodejch chýších, kolem jen pár domorodců, fšecko nazdobený, k jídlu hrajou na ukulele a kolem dokola korálový útesy a taky je tam miniaturní báze, takže sme to hned viděli na suprový ponory. První den šnorchlovačka nad nádhernejma zahradama, prostě fšecko slibovalo hyperponor. Zase to zkrátím. Na ponory jen nás 3 vezli asi 10 kiláků a byla to opravdu bída. Špatná viditelnost, život jako v Egyptě při špatným ponoru...furt sme mysleli, že nás ta instruktorka někam vede, páč sme v driftu najeli docela dost, ale prostě jen nuda střídala nudu. Řek bych, že to první šnorchlování bylo lepčí, taxme se tam nechali na druhej ponor zavést. Krátce nato sem utopil tu kameru a kupodivu neměl náladu, hošíci to dali beze mně, ale rozhodně uchvácený taky nebyli. Třetí den sme po sobě začli koukat, páč sme ten ostrůvek obešli několikrát a válet se na pláži pořádnýho chlapa uspokojit nemůže, kor gdyš tam ani nebyly baby na vočumování. Takže zpátky tři dny přes ostrovy do Nadi a frčeli sme na Novej Zeland do Aucklandu a vod toho sme si fakt slibovali maximum. Zase zkratka. Auckland a vubec Zeland je na první pohled nesmírně bohatý město a země, fšecko dokonale upravený a vyleštěný až se vám za dva dny začne dělat špatně. Měli sme v GPSkách mraky cílů, fšude infocentra, miliardy letáků, turistickej buzines absolutně dotaženej k dokonalosti - z našeho pohledu k zblití. Přejeli sme celej severní ostrov a kus jižního a pomalu nenajdete místo, gde se člověk může vychcat. Fšecko oplocený skrzeva fšudenalezlý ovce, uhrabaný, posekaný, lesy sázej podle pravítka, fšecky stromy stejně vysoký, vyholený kmeny stejnej odrůdy do 5ti metrů, nigde ani větvička. Turistický cíle dokonale voplocený a vybetonovaný, ke fšemu cedulky a zase miliardy letáků, jakmile je něgde něco aspoň trochu k vidění, nesmíte slézt z pěšinky, naložej vás do busu a skrz sklo můžete civět s Japoncema na díru do země, ze kterej se tu a tam zakouří. Vsadil bych se, že i to maji umělý. S nadějí sme strastiplně přepluli na jižní ostrof, gde se filmovaly takový ty Páni prstenů atp...a hrůza se jen opakovala. Ano, uděláte hezkou fotku, ale z vybetonovanýho a oplocenýho plácku pro turisty důchodce a stačí se votočit, aby vám bylo na blití. Zatímco auto si pučíte za 30 doláčů na den, tak za kolo chtěli 50, i do toho sme ze zoufalství šli a vyrazili s kolama nacpanejma v autě na známý a velebený jezera Nelson Lake, gde je národní park a vysoký hory atp..... kola sme poskládali na parkovišti a vyrazili na první cestu ve směru a hle.. zákaz kol a dalších deset věcí. Vyrazili sme teda do jednoho z mnoha infocenter pro doporučení, kudy nejlíp na ňákou supertrasu po parku a ta baba na nás koukala jak na hobity...na kole se nemohlo vůbec nikam, taxme je zase smontovali a po svejch dali spolu s důchodcema celýho světa tak 15ti kilákovou tůru kolem jezera, asi kilák převýšení, fšude cedulky co a jak,,,hrůza. V jednej tej boudě na vrcholku hory sem aspoň na chvíli pookřál. Na zdi tam bylo fixou a česky napsáno.... "Nocoval jsem zde v roce 1948 . Jára Cimrman " Chtěl sem tam napsat " Ahoj Jardo, nocovali sme tady rok před tebou" , ale nenašli sme propisku. Navíc ty jezera nejsou vůbec pjekný, každá louže na Šumavě je tisíckrát krásnější a furt sme na ní vzpomínali. Vodopády to samý, vybetonováno až k vodě a často ten úžasnej vodopád měl parametry jezu u nás na přehradě. Srovnání s Plitvicema nebo Krkama u Hrvatů - to vůbec nejde, to je úplně jiná liga a neustále sem vykřikoval ( snad poprvé v životě) " zlatý Chorvatsko". Neustále sme odbočovali na nějaký značený vyhlídky..... garantuju vám, že pohled, kterej je z naší zátoky pod kempíkem na Bijokovo...vo tom se jim ani nezdá a za celej měsíc sme nic srovnatelnýho nezahlídli. Možná sem ale nakaženej, ale čumím na to 13 let a furt sem uchvácenej. Tady sem to vydržel tak minutu do odplivnutí a jeli sme dál. Prostě Novej Zeland nebrat, v životě mně tam nigdo nedostane. Musím ale uznat, že ten marketing maji zvládnutej excelentně. Většinou z naprosto bezvýznamnej věci dokážou humbukem a trapnejma atrakcema udělat Disneyland a Matějskou dohromady a prasopsové z celýho světa se jen hrnou. I v Čechách je spoustu hezčích míst, jen po nich ani pes neštěkne, což je ve finále moc dobře a stane se ze mně asi ekoterorista, co by zakázal i souložit na mezi, aby se nezváleli blatouchy. No a Austrálie na závěr. Tej sme se tak trochu báli, páč ta jejich Golden Coast mezi Sydney a Cairns...to je vlastne Bibione na druhou, ale zase sme se šeredně zmejlili. Vono vůbec celá ta cesta byl jeden velkej omyl ač znovu podotýkám...fšecko šlapalo, fšude gde sme chtěli sme byli. Pro jistotu sme si to namířili až na samej okraj civilizace, tedy do Cairns, který je jednak Mekkou potápění na Great Barier, což je nejslavnější a největší korálovej reef na světě a taky né tak hovadsky veliký město jako ty mezi tím. Cairns má ale fakticky příjemnou atmosférku, krámky a hospůdku jak na divokým západě, ale fšecko nádherně čistý a upravený, zadarmo bazény a sportoviště fšeliký přímo na břehu oceánu...jen ten oceán jaxi nigde. Po většinu dne byste se k němu museli brodit hodinu bahnem a při přílivu se koupat ve dvaceti cenťákách zkalenej vody. Pučili sme teda zase auťák a každej den najeli 200 km po pobřeží na obě strany se stejným výsledkem. Prostě moře úplně vo hovnu, kilometry jakože pláží bez jedinýho kamínku, dvacet metrů voda skarblovaná s pískem a to nejlepčí nakonec. Fšude cedule se zákazem koupání, páč vládcem oceánu kolem Austrálie nejsou žraloci, ale maličký a jedovatý medůzky. Na nejslavnějších plážích maji ze sítě udělaný bazénky se špinavou vodou tak 20 x 10 metrů a hloubky do metru a fakticky sme neviděli v moři se koupat jedinýho člověka. Apokalypsa hadr. Jeli sme se teda potápět na nejslavnější lokalitu světa. Ohromný lodě a vstřícnej perzonál, na každej 300 lidí, většinou šnorchlaři, potápěčů tak deset. Fšický i v tej 30ti stupňovej vodě navlečený v neoprenech, bo medůzky číhaji fšude a vezli nás dobrej 50 km až na několikátou bariéru, páč na těch bližších bych si typnul je vymalováno. No ale i na těch takhle vzdálenejch opět ohromný zklamání. Korály a houby větší než v Egyptě, ale života zlomek. Teda aspoň co bejvalo v Sharmu před sedmi lety. Nejspíš v důsledku písečnejch bouří z nedávnej doby mizerná viditelnost, ale to bylo vlastně jedno, stejně nebylo moc na co koukat. Nic úžasně barevnýho, větší ryba vyjímečně, každá ta loď si zakrmuje na svejch místech něco atraktivního pro turisty, takže po deseti minutách bouchání do kýblu si přijel pro gábl krásnej Napoleon a se fšema se vypotil a taky se mnou, taxem si připadal jak totál magor. Nějaký žraloci, manty, velrybáci...to už nemalujou ani na reklamy. Jináč Austrálie je mnohem příjemnější než zasranej Zéland, skoro za nic se tam neplatí, krásný deštný pralesy v horách co dou kolem pobřeží, koupačky ve vodopádech uprostřed džungle, voda v nich má 25 , dokonce i ty velký atrakce jako třeba obří vodopády Barron Falls sou včetně procházky po vysutejch lávkách v korunách pralesa grátis a je to takový nenucený a bez těch plotů. Nicméně k divokej přírodě a potažmo třeba některejm místům v Hrvatsku to má aspoň podle mýho daleko. Gdo čtete tenhle webík tak asi nevěříte, vždycky tady na Hrvaty jen nadávám, ale člověk asi musí naject tykle tisíce kilasů aby mu to došlo. Dělám si na Manjaně vlastně co chci, jezdím si a potápím gde se mi zlíbí, lezu do jeskyní s krápníkama světovýho kalibru, nacházím nový lokality tam, gde se nigdy nigdo nepotopil...vo tom se vám tady může než zdát. Jo a eště jedno tragický zjištění..za celej měsíc sme nigde nepotkali jedinou slušnou babu a to i přesto, že po 14ti dnech se vám zdaji hezký skoro fšecky. První až zase v Londýně na letišti, ale ty asi přiletěli zrovna vod nás. Teď už mně to ale fakt nebaví, vobrázky teda přimáznu zas něgdy příště a vy si přečtěte předešlou aktualitku a hlašte se na mejdan a na Manjanu. howgh náčelník
Bula bula podvodníci a podvodnice.
Už z nadpisu je patrný, že sem eště pod vlivem právě ukončenýho měsíčního čundru po Oceánii ( bula je domorodej pozdrav na Fiji ) . Eště mně pálí prdel gdyš to píšu, páč 55 hodin válení v letadle a na letištích ( Cairns, Brisbane, Brunei, Dubaj, Londýn) při spáteční cestě - to je prostě maxivopruz. Navíc sem vo 12 hodin přetočenej, takže to píšu ve dvě v noci. Nalítali, naplavali a najezdili sme přes 75 tisíc kiláků, což je skoro 2 x kolem Zeměkoule. Každopádně na manjanofským mejdanu u mně na hotelu ve Velešíně, kterej plánujem na 20-21.3.2010 už z toho uvidíte filmíky a fotečky i nějakej ten pokec, bude-li zájem. Kdyš to mám shrnout jednou větou, tak vězte, že i v tak atraktivních místech jako je Fiji, Novej Zealand, Borneo nebo Velkej barierovej útes v Austrálii, to de fšecko do prdele takovým tempem, že se člověku až tají dech.Ten program eště upřesním a ste fšichní zvaný, bude zase fšecko grátis, teda včetně spaní na hotelu a kompletní žranice ve velkým stylu. No a tentokrát i něco specijálního. Kromě filmíků z dalekejch cest za potápěním od hned několika borců budeme totiž na mejdanu natáčet i jednu bombastickou scénu do mýho dalšího filmu ( ukázky už budou taky k vidění) a ať chcete nebo ne, fšický budete za herce. Víc teď neprozradím, jen si shánějte rekvizitky , budem hrát fanatickou sektu , takže na kvádro a kostým to nevypadá. Spíš paruky, korále, malování, hábity....Zároveň očekávám závazný přihlášky na akci, páč kapacita hlavně na spaní je omezená 60ti pryčnama na hotelu. Pro zvědafce bude k vidění i definitivní verze Rapsodie v modrý s úplně novým dabingem, tedy fšický herci sou přemluvený a má to už finální kinovou podobu, jen se čaká na spuštění dalších digitálních kin, páč pálit to na slídu je vo 3 melouny dražší a takovej magor zas nejsem. No a jaxte si už zaručeně ráčilim pofšimnout, na našem webíku už je kalendář a databáze pro rok 2010, taxe vůbec neostýchejte a račte si rezervovat epesní apartmánky nebo kempík na ty nejlepčí termíny, než je vobsadí něgdo jinej. Platba přitom stačí do konce března, ale fleka máte už jistýho. Gratulujeme Zubrům a Synkům ke splození dcer, aspoň se náš manjanofskej kmen úspěšně rozrůstá o další platící zákazníky, že jo. Takže hezký a neprofláknutý Vánoce lidičky, já se do tej doby nejspíš eště ozvu. Howgh náčelník
Ahoj potápníci podvodnický.
Stejně jako já ste určitě zhnusený kromě politiky i vlezlým podzimním počasím a vrcholem bude v neděli posunutí času vo hodinu dopředu, takže hezky za tmy do Kolbenky a za tmy zase nazpátek...... Ty šťastnější z nás vyrážeji někam na druhou stranu zeměkoule naakumulovat trochu tepla pod kožich a rozhodit něco eurošů mezi domorodý nuzáky, co vám zato budou nahánět žraloky. Ty míň šťastný tiše závidí a těší se na léto na Manjanu, páč tam je to kousek a za pár kaček. A takhle je to taky správně ! Nedejte se opít přeludem prosluněnejch pláží a korálových útesů plnejch přeplácanejch potvor, je to jen pozlátko, za kterým se skrejvá bída a utrpení. Voni taky peníze těhdletěch zbohatlíků tyjou z mozolů nás, prostýho lidu a dojde na ně. Nejdál po volbách, říkal Jirka Paroubků. No a abych to neprotahoval, chystám se zrovna taky, páč přece to těm komančům nedám, ne ? Vy se naopak můžete těšit na hodiny a hodiny filmečků co z cest na druhej konec světa ( Austrálie, Brunej, Fiji, Tasmánie, Novej Zéland) nadělám a na velkým plátně už dozajista budou i na pravidelným Manjana mejdanu v březnu u mně na hotelu ve Velešíně. Už teď ste zváni, datum upřesním. Tak a eště malinko nazpátek na Manjanu. Sezónu sme završili vlastně až teďkon, páč sme se o víkendu vrátili z takovýho posledního , rozloučkovýho podvodničení . Samosebou sme to trefili termínově náramně, když tam, ostatně stejně jako tady, šplhaly teploty ke třicítce, seděli sme doma na prdeli a sotva přišel ten mohutnej zlom a teplota šla vo dvacet dolu ( v HR taky) - vyrazili sme. Slabší kusy ve výpravě totiž nemůžou zcela libovolně šachovat s termínama jako já, takže se jelo. Specijální mikroklima Manjany ale opět zafungovalo, takže zatímco na pobřeží hovna padaly z nebes, na lodi kolem dalmátskejch ostrůfků bylo sluníčko a pohoda. Pravda, po vylezení z vody to nebylo úplně vono, ale jinak normálka podprsenková teplota. Doma hlásili maxima kolem dvou stupňů a metr sněhu a to člověka taky lehce zahřeje, že jo. Jak je fšeobecně známo, zmožen věkem a ošlehán vlastními větry ,potápím se jen minimálně, vlastně jen při hledání novejch lokalit, ale nejčkon sem skrzeva jeden tuze zvláštní jef neodolal a smočil svý starý těleso taky. Jaxe podvodníci vraceli na loď, tak jednak to bylo vohodně dýlejc než obvykle a jednak se tak nějak blaženě usmívali.... Pátral sem po příčině a bylo mi sděleno, že v našich výsostných vodách nejni vůbec žádná termoklina a skrzeva tuhle výstřednost je voda i ve čtyřiceti teplá jak chcanky, diplomaticky řečeno má 21 - 22°C. Jo čtete dobře, zatímco vzduch měl stěží 15 a v noci šla temperatůra eště vo deset níž, voda měla i ve čtyřicetimetrovej hloubce tu samou teplotu jako na hladině, tedy 22. Čekal bych klasickejch 13 - 15, ale takhle to bylo prostě žůžo. Váleli sme se tam jak prasata, ponory měli hodinu a půl a nikomu se nechtělo ven. Pohledali sme něco novejch lokalitek, trochu zakalili, pokecali vo ženskejch ( co nám taky zbejvalo) zazimovali lodě a mašiny, vopravili wercajk......prostě bezva vejlet. Opětovně tuhle možnost využili další kousci, který uměj číst a tudíž se dozvěděli na tomdlectom webu, že gdo má druhej potápěčskej balíček v jednom roce, má bejvák gratis, takže za 5k měli celej tejden potápění fčetně bydlení, lodě a přesunů mikrobusem, lahví se vzduchem... No nekup to ! Bohužel , podobná šance bude zase až v březnu, gdy to tam pojedeme rozdejchat. Jináč pro příští sezonu se nic dramaticky nemění, ceny a podmínky zůstanou, bude zase řada bonusů pro starý známý kusy, zase nějaký nový místa na podvodničení. S očekávaným přijetím Hrvatů do Unie by se ale zásadně měly začít dít věci. Jednak už se člověk nebude bát zainvestovat, aby mu to ty kryptokomunisti neznárodnili, jednak budu moct legálně zaměstnávat další instruktory, vozit cochcem a kamchcem a hlavně padnou ty jejich nesmyslný zákony a buzerantský omezení. Tedy jestli soudruzi v Europarlamentu nevymyslí eště stupidnější, což je hodně pravděpodobný. Jináč Michal Petrov, co se tam na Manjaně letos motal skoro celou sezonu, tam příští rok bude působit coby instruktor ( jestli teda nepropadne) a zrovna sprovozňujem jeho stránky www.pohodapodvodou.cz . Tam bude na rozdíl ode mně lempla umísťovat nějaký nový fotečky a článečky vokolo Manjany, ale já se taky polepším a za letošní zimu zaručeně nový videa a vobrázky přibudou. Na ten velkej vejlet jedem taky proto, abysme našli něco hodně zajímavýho i pro vás a hned příští zimu vám to mohli nabídnout. Bude to ale určitě pojmutý jinak než bejvá zvykem. Takže žádný all axclisive a bazény na pokoji, ale víceméně čundr s batohem, spaní venku, treky , kola, potápění...........prostě zpátky k přírodě. Komu todlencto nevoní, má milion šancí jinejch. Je to taky vo penězích, že jo. Nás tahle sranda přijde při měsíčním vandru tak asi na 25% toho, co nabízej jiný party. Řekli byste třebas, že letenka do Austrálie a zpátky fčetně fšech poplatků a cestovního pojištění vyjde na 17 tisíc ? No a tam si klidně převezete nebo pronajmete kolo, žrádlo je tam levnější než doma a stan se spacákem uvezete. Nakolik se ukáže, že tahle představa kulhá za realitou se dozvíte už v půlce prosince, gdy bysme se měli vrátit do těch sraček u nás doma. Aláh, Budha i Pánbu vás vopatruj, podvodníci. náčelník
Tak nazdarec drazí podvodníci, zdraví vás náčelník krátce poté, co dorazil spruzen nazpátek do tohodle bordelu zvanýho Česká republika. Né že by na Balkáně nebyl, ale tam tomu de velmi snadno uniknout. V našem kempíku, na lodi nebo pod vodou nemáte ani ánunk vo tom, co idiotskýho se odehrává na tzv. politickej scéně , případně v evropskejch megastrukturách. Pár dní se tady probírám nahromaděnejma krávovinama za půl roku, ale fcelku obstojně na to aplikuju pár pouček, co si eště pamatuju z bolševickýho arbajtu v místní kolbence. Např., že co se vleče neuteče, nebo že dělat by se dalo lecos, ale gdo by se na to nevysral, případně že co se má posrat, se stejně posere..... No a sem zase v pohodě a už odlaďuju poslední letošní vejlet na Manjanu a to od 10.10., gdy budem normálka fungovat s loděma a fším ostatním, jen to bude tak ňák volnější, budem něco novýho fotit a filmovat, hledat nový lokality, prozkoumávat ňáký podmořský díry, co eště nemáme zmapovaný a taky drobet zakalíme a poveselíme se. Dyť si to tahle sezona fakt zaslouží, páč navzdory fšem krizím světa vás přijelo hafo, víc než třeba loni, nebyl za celou sezonu jedinej malér, co by vůbec stál za řeč, dokonce mně ani nigdo pořádně nevytočil a to už je sakra co říct. Jo, gdyby měl eště něgdo touhy toho 10.10. s náma na Manjanu na tejden vyrazit, místo eště máme, jede nás tak deset kousků, račte se vozvat. No a taky se docela natvrdku pochystávám na náš australskej ( Papua NG, Tasmánie, N.Zéland, Fiji) zájezd, kerej bude víceméně jen přelety érem a jináč denně přes stofku kiláků na kole. Tam razíme na samým začátku listopadu a už je to uzavřený pro další šílence, těšte se na video na mejdanu něgdy v březnu. No a příští tejden podle fšetkého budem skušebně předabovávat celej filmík v jednom pražským a slovutným studiu, gde sekaj filmy jak Baťa cvičky, taxe uvidí , jestli to bude k dobrýmu nebo to zase zahodím pro ztrátu autenticity. Gdyš se mám kapku vrátit k tej právě proběhlej sezóně, tak překvapivě dost lidiček opouštělo apartmány a vracelo se do našeho houmelesáckýho kempíku, kerej má úžasnou a nijakým luxusem nenahraditelnou atmosférku. Je sice otázkou, jak dlouho v tomhle stavu vydrží odolávat unijním předpisům, ale nedáme se snadno. Musel by se například celej vyasfaltovat, před každým karavanem postavit stožár s osvětlením a milion dalších krávovin. Jaxte asi zachytili, po pěti letech taškařic se nakonec Hrvati dohovořili s těma druhejma spupnejma balkáncema, teda Slovincema, japa to vyřeší s tím kouskem moře co jim zbylo a Hrvati chtěli uzurpovat, takže jim už nic nebrání ve fstupu do Unie a přidruženejch struktur. Co to pro nás bude znamenat - těžko říct. Hrvati maji, stejně jako my, představu, že zbytek světa hledí právě jen na ně a čeká, jakou vymoženost si vydupou a podpoří tím tak svojí jedinečnost a originalitu. Podle mýho, budou požadovat uzákonění stavu, gdy už od nepaměti se na balkáně chodí po obědě chrápat a vstává se tak v pět, aby se člověk stačil uvést do vrcholný formy před nočním vysedáváním v kafiči. Ráno začíná zase kafičem, gde se člověk musí náležitě unavit, aby se mu po obědě dobře usínalo. Každej tejden je minimálně jeden svátek, což sou zpravidla fšichní svatý co jen jich na nebi je a pátek je vlastně taková malá sobota a v pondělí se člověk nemůže přetěžovat, páč po víkendu The Fast buy-detox.com Detoxification Kit includes a 20oz. je urvanej z náročnejch oslav čehokolif. Jo s těma svatejma sem si eště vybavil jednu letošní příhodu, co mně nejdřív fakticky zaskočila, ale následně docela pobavila. Mám na to řadu svědků, byla plná loď gdyš sem ty telefonáty řešil a gdo mně trochu zná ví, že s komunikací mimo diplomatickej úzus nemám problém, nicméně tady sem zpočátku lehce lapal po dechu, než sem se chytil... Prostě takhle po ránu na lodi zrovna lidičky začínaji lést do vody a zvoní telefoun. Nejdříf sem myslel, že se mi posral aparát nebo sem mimo signál, páč se z něj ozývaly neartikulovaný zvuky, něco jako prase po první ráně. Po chvíli se z toho začínaly vylupovat jednotlivý slůvka, který pro jistotu tak nějak shrnu a čestný pijonýrský si nic nepřidám. Jistá dáma, která si gdoví proč vobjednala penzion přes nás, mně nanejvýš naléhavě žádala, abych okamžitě, ale okamžitě, nechal minimálně do pátku vypnout ten zasranej kostel, než se dočista pomátne, což se evidentně nestihlo. Von totiž každou hodinu bimbá aniž se někoho zeptaji, jestli vo to stojí, vona má špatný spaní po matce a jejich pes zase po ní, takže celou noc spolu běhali kolem kostela a domáhali se vstupu za účelem zabití zvoníka či vypnutí elektriky. Žádala o výměnu apartmánu bez kostela ( tenhle byl a těch našich v Sumartinu od kostela skoro nejdál a za 12 let sem nic podobnýho nezaznamenal) , protože gdyš byli v Argentině, tak tam jim taky pokoj vyměnili , protože byl moc na slunci a takhle to teda nenechá a to teprve uvidím, jak s náma zatočí, páč vo žádným zasraným kostele ve smlouvě nejni ani slovo.... No a tady to ňák šťastně končí, páč sem se konečně spamatoval a milej dámě předved, že v rétorice , hádání a zesměšňování se má eště hodně co učit, takže si po mojem desetiminutovým monologu o intenzitě na prahu bolestivosti nedokázala vspomenout, co vlastně chtěla a spokojeně dožila tam, gde byla. Mám rád happyendy. Takže dám eště jednu dobrou příhodu, zase je na to 12 svědků, tentokrát plný auto. Každej z vás , gdoš ste s náma jezdil do Milnej na loď ze Sumartinu si určitě vybaví, jak při sjezdu serpentýnama do Boboviště ( tam, co je ten pjeknej kostelík) sedí u cesty děda s kozou. Na jaře to už kolikátej rok začíná kůzlátkem, přes adolescenta k pořádnej koze. Vždycky sem na to tak ňák dojatě koukal, kozička kolem děděčka tancovala a mazlila se, říkal sem si - má ji místo pejska. Až jednou..........blížíme se k inkriminovanýmu místu a hovor ustává....fšichni čumí a tak ňák to hlava nebere..... do silnice totiž čumí obrofská dědkova prdel, pytel až ke kolenům, kalhoty u kotníků. V náručí drží kozu a provádí takový ty srandovní pohyby. Nejni pochyb !!! Jen sme se nedokázali po vspamatování dohodnout, jestli šlo o orál nebo anál, koza byla dědkem takřka zcela zakrytá. Zmoh sem se jen na nepatrný přibrzdění, což oba milence ani na chvíli nerozptýlilo a v autě bys špendlík slyšel padnout. Mozek se eště chvíli zdráhal pochopit, fšichní v autě to měli podobný a až po drahnej chvíli sme se to jali peprně komentovat. Inu láska je láska. No a vod erotiky skočíme zase na Manjanu. Balík slef co sme připravili pro slabší kusy, aby tu krizi ňák důstojně přestáli, se setkal s mocným ohlasem. Že se balíkem ponorů už nemyslí 10 kousků, ale neomezený potápění v průběhu celýho pobytu ( ti gdoš byli 14 dní se potápěli taky za 150Kč z lodě fč. flašky se vzduchem), taky řada lidí využila pobytu gratis při druhým balíčku ponorů v roce a vůbec ste to měli výborně načtený, takže mnozí ušetřili hezkejch pár táců. Na příští rok to eště kapku vylepším, čekám jen na informace ohledně další změny zákona, co šílený balkánský byrokrati zase chystaji. Hnedle jak dorazíme z australskýho vejetu, což bude před Vánocema, vám naservírujem jakýpa vylepšení zrovna pochystáváme a taky představíme nově zadokumentovaný lokality, na což se právě chystáme. Tož tak drahoušci, koukejte pořádně šetřit , ať máte příště na podvodničení a Aláh vás ochraňuj. náčelník
*** jo mrkněte na todlencto video vo tuňákách z Brače http://www.youtube.com/watch?v=kRiTybujxVo&feature=player_embedded
Nazdarec lidičky podvodnický,
zcela oprávněně mi nadáváte, že nepíšu nic na webík, sem lempl, to je bez diskuse, ale taky padáme ne držku, páč takovejhle nápor na Manjanu už dlouho nebyl a netuším ani co se děje. Usínám za pochodu a u večeře, prostě starej a vojetej kus. Pozitivní na tom je, že skoro fšichní píšou, že je to na doporučení a to potěší i moje starý a vokoralý srdce. Teď tady je asi tak vo 15 podvodníků víc než bych myslel, to je skrzeva ten bordel co mám v evidenci, ale fšický v pohodě , stíháme to tak akorát na doraz, jezdí se z obou stran ostrova jak vo závod a hrozně moc nám letos nahrává výborný počasí, to je prostě dokonalý. Za měsíc a půl co sem tady napořád tak dvakrát v noci byla bouřka a jináč ouplně ideální staf, naprosto rovný moře, teploty tak akorát do 30ti, slabej větřík...... Vyhejbaj se i průsery, taxe cejtím jak na dovolenej a né v arbajtu.. Navíc se klasicky střídaji hlavně partičky co k nám jedou podesátý a ty člověk vždycinky rád potkává, že jo. Letos je tady ale z ňákýho důvodu hafo našich bratrů Slováků, teď zrovna třicítka kousků fčetně třeba slovutnýho profesora Fera Novomeskýho a je to náramná pohodička. Teď je eště asi 10 dní hodně vostrejch, ale srpen s výjimkou třetího tejdne docela ujde a ňáký místečko se tam najde. Dokonce sem musel svůj pobyt tady navzdory proklamacím protáhnout do 7.září, ačkolif sem avízoval nepřetržitě, že to balím 20.srpna, páč jedeme jinam, ale nebylo místo na lidičky kerý uvidím hodně rád, taxe nedalo nič robiť. Tak gdo máte ňáký touhy k nám eště vyrazit, napište spíš mejlíka, já tu databázi nestíhám aktualizovat a já vám obratem písnu, kdy je místo na pohodu. Taky máme letos vohodně víc kurzantíků, to je asi tou krizí, lidi se chtěji zřejmě kvalifikovaně utopit. Už na mně troubí vod sušárny a razíme dneska na Pekelný ostrovy, tak musím mazat, u nás se jazdí na fteřinu, jak známo. Tak hezkej zbytek léta, doma to podle toho co vidím v telce zatím moc nevypadá, prej se tam furt topíte nebo co, asi se málo modlíte, podvodníci. Náčelník
