12.9.2012


Háj vodomilci,
páč zase balím a chvíli nebudu, tak vám eště posílám jedno docela srandovní počteníčko, který vedu s jedním šéfredaktorem a zároveň se z toho něco vo Manjaně dozvíte. Minulou aktualitu přečetlo jen první den přes tisíc šílenců, co nemaj f práci evidentně co dělat, tak aby nebyla nuda, posílám i článek, co napsal jeden z letošních instruktorů - Franta Pudil, právě do toho časáku.  Ten článek bude úplně vespod, začíná to mailem od časopisovýho šéfíka. No a já du naházet krámy do wágenu a frčím to Korsika. Bůh vám žehnej, sebranko.
-----------------------------------------------------------------------

Zdravím Velkého Náčelníka!V příloze posílám text od Františka Pudila, který zveřejníme v letošním podzimním čísle Nové vodní revue Dobrá Voda. Myslím, že poslouží jako docela dobrá propagace centra Manjana – nechtěl byste po letech ještě jednou podpořit potápěčský tisk a objednat si u nás reklamu (nabízím zadní stranu obálky nebo 1/2 strany uvnitř časopisu za peníz, který Vám bude milý a který si sám určíte - myslím, že současná situace se už penězi řešit nedá)? Vedle inzerátu bychom otiskli i prohlášení Velkého Náčelníka k lidu potápěčskému, pokud je budete chtít vydat :-))Podzimní vydání by měli čtenáři dostat do rukou v první polovině října, proto by bylo nutno dodat podklady pro tisk co nejrychleji.Těším se na rychlou odpověďJan Eisenmann

----------------------------------------------------------------------------------------

Budte neobycejne pozdraven, pane.Diky za clanecek, zrovna sem se usadil v hospode pote, co sem slez z kola po dvojim zdolani Grossglockneru ( prejezd, tedy vystup z obou stran a 4215 vejskovejch metru bez sundani nohy ze slapacky ) a objednal si spagety, takze nez je prinesou....... Vase iniciativa ohledne potapecskyho tisku ve mne uz davno vzbuzuje obavy o Vas zivot a zdravi. Ptam se, kde k tomu berete energii a motivaci - marne. Se mnou je to ale tezky. Jak je vseobecne znamo, potapeni jako takovy, ve forme prezentovany v CR na konferencich a vetsine casopisu, mne absolutne nebavi a nikdy tomu nebylo jinak. Ostatne jsem to ani netajil. Miluju ale svobodu a more, taxem si to potapeni k tomu jen priplesknul, aby nebyla nuda. Velmi dobre mne zivi neco jinyho a v principu uz nemusim hromadit nic dalsiho, takze moje iniciativy a tuzby smerujou uplne nekam jinam.  Ze stejnyho duvodu tedy najimam instruktory, ac bych moh ucit sam, a uz par let hledam zpusob, jak to cely delegovat na nekoho jinyho. Ted se ty kontury jevi zretelnejc nez driv, takze pristi sezona uz bude podle vseho se mnou jen na castecnej uvazek, abych to pomoh rozhejbat. Vnimam samozrejme odtazitej pristul k Manjane od tech opravdovych velkych kluku od potapeni, ale sou to vesmes lidi, ktery sem odtud vykopnul pro blbost nebo nedodrzeni ani elementarne nejjednodusich pravidel hry, nejcasteji kombinace obeho. Proto mne tyhle reakce ani v nejmensim netrapi a dokonce s chlapcema citim. Nic v nasem postbolsevismu nenasere tak, jako uspech druhyho. A to je zaroven moje pomsta . Dobre vedi, ze Manjana je kazdorocne i bez jakejkoliv reklamy plna uz v dubnu, mame vic kurzantu nez oni vsichni dohromady ( letos 257 ) a jeste jedem dodelavat, musime odmitat cely potapecsky party, ac nase lod jezdi kazdej den a zatoka pod kempem bubla jak sopka 24 hodin denne. A na rozdil od ostatnich pracujeme zcela legalne a velmi statecne prosperujeme . Uznejte, muze mne mit nekdo rad ? Mnohem vic nas bavi desitky mailu s podekovanim od uplnejch zacatecniku, co オンライン カジノ pres nas prosli a sam dobre vite, ze nejucinnejsi reklama je spokojenost tech obslouzenych a spokojenych a o tom to cely je . Na obou bazich mame velky cedule ,ze je kompletne plno a absolutne nikoho nebereme - to tam mame celorocne, odhlasil sem nas dokonce ze vsech katalogu a webu, kde zdarma HR baze prezentujou....aspon v necem sme jiste jedinecny. Franta je, stejne jako 6 z osmi letos slouzicich instruktoru, naprosto v pohode, dokonce predcil ocekavani. Nejen coby instruktor, ale i jako stravnik, protoze podle mne posunul vyrazne lidsky hranice v tom, kolik zradla se da prohnat za den travicim traktem. Pro nas to nejni problem ufinancovat a sme radi, ze mu chutna, ale byl s tim problem primo logistickej, protoze treba maso a uzeniny pro pristi rok nechame  kazdodenne zavazet od zpracovatele. Na mnozstevni slevy lehce dosahnem. Premejslim, k cemu bych reklamu moh vyuzit, uz v tuhle chvili mam bukovanou zhruba z poloviny kapacitu na pristi rok, a nejni to nijak maly cislo, v breznu bude plno bez jakejkoliv reklamy. Jedine by mne lakalo tam napsat treba "Potapeci vsech systemu, polibte mi prdel ! " To by ste mi ale asi neotisknul. Spagety uz mi tady stydnou, polknu a valim domu prehazet hadry a pozejtri uz zas na kolech po Korsice, pak Dolomity, naposled Manjana ....no a pak az zamrzne Evropa to posoupnem nekam teplejc. Zijem jen jednou      Nacelnik, kdysi davno Veliky * poslete postovni adresu, na znak sympatií s Vasi osvetovou cinnosti vam necham poslat manjanofskej darek

----------------------------------------------------------------------------------------------------

Divers factory...

Na jaře tohoto roku jsem byl požádán, abych pomohl najít instruktory na základnu Manjana na Brači. To je těžká věc. Ne že by instruktoři nebyli k mání, podle všeho je nás jako smetí, ale ono někoho někam doporučit může být velmi ošidné. Zejména na Manjaně se instruktorů vystřídala celá řada a ne všichni o svém působení vyprávěli s nadšením. Nakonec mne napadlo, že si sám udělám takovou placenou dovolenou. Po letech práce v potápěčské škole mne potápění ještě celkem stále baví a toto byla příležitost napotápět se do sytosti. Na nabídce mne přitahovalo i to, že se na Brači setkám s biology, kteří tady budou mít terénní cvičení. Tedy byla tady možnost dozvědět se nové věci o mořských potvorách, protože biologové pořádali každý večer i zajímavé přednášky. A když jsem se dozvěděl, že s biology přijede i padesát studentek, bylo rozhodnuto.
S majitelem základny jsme se v pohodě domluvili a termín odjezdu se rychle blížil. Zajímavou zkušenost jsem získal, když jsem pro základnu hledal druhého instruktora. V nějaké slabé chvilce jsem totiž poptávku napsal na potápěčskou internetovou konferenci scuba-cz.
K mému překvapení se na konferenci strhla prapodivná kampaň dílem odmítavá a řekl bych i pomlouvačná. Do toho mi přišlo několik dobře míněných rad a varování před prací na Manjaně.
Na pomluvy já ale nedám a o to víc jsem se na ostrov Brač těšil.
Příjemným překvapením pro mne bylo, že za práci, která z mého pohledu nebyla nijak náročná ani těžká, dostanu nejen dohodnutou částku, ale že v ceně je i doprava, ubytování a strava.
Protože jsem byl v první várce, bylo potřeba nejprve připravit základnu na příjezd prvních adeptů potápění. Tedy zkompletovat a zkontrolovat výstroj. Času na to bylo dost a našel jsem si i chvilku na koupání v moři. Po příjezdu kurzistů nastal docela frmol. Zpočátku jsem sice měl trochu obavy, že budu tlačený do něčeho,
co je z hlediska výcviku proti mému přesvědčení, ale ty se ukázaly jako liché.
„Náčelník of Manjana" nám do výcviku nemluvil a zasahoval jen v krajních případech. I když mnozí psali na konferenci o kurzech na Manjaně jako o výrobě potápěčů nebo fabrice na potápěče, mně se zdálo, že mám na výcvik všech kurzistů dostatek času. Na instruktora a týden vycházelo vždy cca 10 studentů, což není nijak přehnané, a byl čas na individuální přístup k těm, kteří potřebovali více času.
Měl jsem možnost se po návratu do ČR několikrát potápět s jednou účastnicí našeho kurzu na Manjaně a dívka s přehledem zvládla přechod do sladké vody.
Zajímavá byla starost některých ostatních kolegů potápěčů a instruktorů o moje blaho na Manjaně. Dokonce se prý uzavíraly sázky, jak dlouho tam vydržím. Využiji tedy příležitosti a odpovím na četné dotazy prostřednictvím tohoto článku.
Na Manjaně se mi pracovalo dobře, v příjemné, přátelské atmosféře a za nadstandardních podmínek.
Trochu mi vadilo jen to, že příkazy dostávám ve formátu jako pro malé děti. Ale potom mi došlo, že to bude patrně tím, že někteří z mých předchůdců to takhle prostě potřebovali. A to, že instruktor pracující na potápěčské základně občas musí vzít do ruky místo automatiky i lopatu nebo koště, mi přijde jako samozřejmost.
Přes poměrně velký počet ponorů s kurzisty jsem si tady našel čas i na ponory pro radost. Zajímavé byly noční ponory s Adamem Petruskem – odborníkem na mořské potvory. Určitě mne to posunulo ve vnímání světa pod vodou o kousek dál. Sympatické také bylo, že pražští biologové na rozdíl od výprav Budějovické univerzity nic z toho, co ulovili, nezabíjeli.
Jen já jsem vlastní nevědomostí málem způsobil uhynutí mořského koníka, který mi po odlovení porodil do nádoby na vzorky asi stovku mláďat. Naštěstí koník i jeho potomstvo přežili můj záchvat lovecké vášně.
Samostatnou kapitolou bylo zakončení mé chorvatské anabáze. Když jsme se ještě s jednou účastnicí zájezdu vypravili na trajekt plující z Brače do Makarské, přijeli jsme o chvilku později - možná o 5-6 minut –, ale trajekt byl už v půlce zátoky. Vzhledem k tomu, že o 2 hodiny později nás měl nabrat v Makarské autobus, vypadalo to na prekérní situaci. Naštěstí pomohli kluci biologičtí, kteří nás převezli přes kanál na Zodiacu. Vzdálenost 9 km jsme překonali za necelou půlhodinu a autobus jsme pohodlně stihli. Na Manjanu se příští rok, bude-li o mé služby zájem, opět rád vrátím.
 František PudilFotografie autor

6.9.2012


Zdrafstvujte podvodníci !

Taxme zdárně zakončili další, v pořadí už patnáctou, sezónu na Manjaně a teď tak trošku se smíšenýma pocitama sedím doma u kompu a pokouším se to ňáko malinko shrnout. Za tím slovem "zdárně" nemám na mysli jen ten pouhej fakt, že Manjana byla jako tradičně našlápnutá a už v květnu prakticky vyprodaná, ale stejně jako mnoho let před tím, jsme neměli sebemenší průser typu úrazu, nebo nedejbože smrťáku. Kdo se motá v tejhle branži, dobře ví, že při tomhle kolotoči to vůbec nejni samo sebou. Co teda bylo ale letos nadnormativní, tak teda nepřetržitý vedro , jak v prdeli zdechlýho koně. Tak 37°C průměr a snad jeden den pod mrakem a tedy ochlazení na 34. To, co teď bude následovat, sem už plánoval napsat vícekrát, jenže sem tu myšlenku vždycky tak ňák rozchodil. Až f samým závěru posledního našeho turnusu, kdy mi podvodníci zejména z řad čerstvých kurzantů koupili flašku a vyžádali si závěrečnou řeč, sem nejspíš podleh síle okamžiku a bylo to venku. Zpočátku se to jevilo jako jasnej nekrolog, nicméně jsa povzbuzen účastníky a hlavně opět výborným výkonem najatýho personálu, kontůry sem viditelně změkčil a světýlko na konci tunelu svítí dál. Teda spíš bliká . Kdo mně zná a pozoruje na Manjaně oněch 15 let, a je takových několik stovek, nemohl si nefšimnout, že už to nejni ten tah na bránu, ta sopka nápadů a pičovinek, co vobčas zasype sebe sama. Prostě sem vyhořel. To je jef nikolif neznámej a neočekávanej, dá se to nazvat jako ztráta motivace, možná i stárnu rychlejc, než si připouštím, nevodím v tom žádnou další výzvu. Eště před pár lety sem psal tejdně obsáhlý aktuality, články do desítek časopisů, gde fotky z námi nalezenejch lokalit byly na prvních stranách, vyráběl sem filmíky jak na běžícím pásu, dokonce neváhal věnovat pár tisíc hodin a milionů na celovečerňák v kinovej kvalitě, inzeroval, posiloval rank na internetu atp. Manjana mi přerostla v Otesánka - dvě kompletní báze na obou stranách ostrova, 3 lodě co potřebujou stálou údržbu, 20 karavanů v kempu, 40 výstrojí, 200 lahví, 4 auta a kompresory, 30 apartmánů, hotýlek... a to všechno celý léta takřka jako one man show. Tahle záležitost se nedá brát jako práce. Možná když to je pro člověka jedinej zdroj příjmu a nic jinýho mu nezbejvá, ale to je přesně to, jak já to nemám. V ČR sem dostavěl třeba 50 bytů, který sou do jednoho pronajmutý a dalších 35 se začíná stavět a to samo o sobě by na slušnej záhul stačilo, ale to bych nesměl bejt magor. Čím dál hůř si dokážu odpovědět na otázku  - proč vlastně ?! Faktem je, že Sumartin je naprosto kouzelný místo. Po tisícátý du do zátoky pod naším kempem a když se vyloupne ta smaragdová voda pod úžasnýma horama Biokova, zavoní bylinky a cypřiše.......je to jasný. Jenže tam já chodím čím dál míň, když se vrátím z celodenního vejletu lodí, čeká eště spousta věcí na vyřízení a opravu a kolikrát usnu ve stoje. No a hlavně toho ubíjejícího byrokratickýho molochu, co navenek nikdo nevidí, je čím dál víc a hodně málo kdo to vydejchá. Vždycky si s sebou beru zamilovaný kolo a chystám se každej tejden pokořit sv. Juru ( převýšení 2000 metrů na 30ti kilometrech do kopce) a ve finále to stěží zmáknu dvakrát na samým začátku a najezdím úplný kulový. Letos např. sem tam měl na kurzy a doprovody  8 instruktorů co nadělali stofky ponorů, ale víte kolikrát sem se potopil já sám? Správně, ani jednou. Lehce to doženu teď po sezóně, ale to je zas vo něčem jiným. Takže co teda člověka donutí vypustit celý léto a zase se tam vrátit ? Vedle pokory k nainvestovanýmu majetku, co nejde jen tak opustit,  sou to v zásadní míře právě ty desítky a stofky úžasnejch lidiček, co se vrací klidně 15 let na celou dovču na stejný místo. Fakt sou to kámoši, se kterejma se potkávám i jinde na akcích, leckterej ode mně dostane nějakou zakázku, ale hlavně se těšíme na neopakovatelnou manjanofskou atmosféru a popravdě takhle zvenku se to dost špatně chápe. Pochybuju, že bych sám moh jezdit každej rok na stejný místo. A nejni to pro každýho, což je dobře. Další zásadním průserem, co mně fakt vytáčí i naplňuje beznadějí zároveň, je neoddiskutovatelná skutečnost, že ten "materiál" , co přijíždí, je po potápěčskej i fyzickej stránce totálně v prdeli. Čest výjimkám! Těžko to vyčítat začátečníkům a popravdě takovej zaujatej a natěšenej kurzantík, kterej má respekt a neostýchá se zeptat, je mi mnohem milejší, než namistrovaný tlusťoši vověšený harampádím za šílený prachy, který vypadaj na infarkt eště než do vody vůbec vlezou. Naprosto nechápu, co se na Jadranu dá vidět pod vodou bez baterky, nechápu, proč nikdo neumí zacházet s kompasem ( potažmo ho vůbec nemá), když ponor se tím pádem mnohdy ani nedá realizovat. Nechápu, proč s sebou tahaj dvojčata a sucháče v srpnu, proč neumí skoro nikdo doopravdy plavat s ploutvema, proč maji s tím harampádím problém třicetiletý chlapi vylézt tři schůdky na loď, proč dneska takřka nikdo netrefí a ani nedoplave na 100 metrů vzdálenou lokalitu a proč 20ti centimetrový vlny sou takřka rozsudek smrti......takhle bych moh pokračovat hodinu. Člověka prostě netěší dělat něco, co už ze svý podstaty de do prdele, a to podle mýho, současný potápění dělá na plný obrátky. Tím, jak se těmhle prasopsům podřizuje nabídka , potápění neskutečně degeneruje a to nejni nic pro mně. Potápění a hlavně jeho rádoby reprezentace a nbso hlásná trouba v podobě různých scuba konferencí na netu se explicitně v ČR stalo obskurním sdružením úchyláků, z jejich středu se tu a tam někdo utopí , a když to čte nezasvěcenej, jen s velkou dáfkou fantazie vytuší, že to má bejt vlastně o potápění. Nejít tam vo hubu, je to vlastně jedna velká prdka.  Teď třeba se vrátila naše známá partička z Galapág, vejlet za 300 k a jako nejsilnější zážitek mi líčili předehřátý ručníky na palubě a nekonečný haldy žrádla a pití. Teprve pak si vzpomněli, že vlastně viděli velrybáka.  Už na webu se dost důsledně snažím odradit typy, co k nám prostě nepatří - opilce, hloubkaře, DIR maniaky , potížisty fšeho typu...., ale tu a tam někdo proklouze, letos dva až tři kousky z tisícofky, což se dá přežít. No tuž, a co teď teda s tím, že jo ?! Budu teď kapku rozlítanej a z následujících dvou měsíců do zámrazu doma ( tedy v ČR) jen pár dní a právě proto se zainteresovanejma podvodníkama žhavíme founy a hledáme nejlepčí next model. Prakticky fšichní z aktuálních spolupracijících instruktorů se na tom chtěji podílet a taková nejpravděpodobnější varianta pro příští jár je ta, že provoz Manjany bude dokonce rozšířen z letošních dvou na 4 měsíce ( červen - září Velikonoce ), nicméně já už se tam nebudu vyskytovat permanentně, ale na střídačku s jinejma lidičkama, který dobře znáte z minulejch let. Má to svý slabý místa, např. někoho v HR legálně zaměstnat je velkej problém, ale snad tomu pomůže jejich vstup do Unie 1.7.2013 - teda pokud se do tej doby naše slavná Unie nerozpadne. Potom pořád nevím jak s loděma. Jednak si na to nikdo netroufá a jednak ani mně se v současnosti nejeví nikdo, kdo by to zmáknul. To nejni o inteligenci, ale roky zkušeností , co si nekoupíš, to musíš odsloužit a navíc velmi draho pořídit licence a oprávnění. Budiž skalním příznifcům i dalším spřízněným dušičkám úlevou, že chlapi, co se mnou na dalším životě Manjany budou spolupracovat, to maji zatím jinak. Potápění doslova žerou a baví se tím, nicméně i v tom může bejt možný úskalí, to bych ale těžko vysvětlil.

Delegoval sem na spřízněný lidičky, co se na dalším chodu budou podle fšeho podílet , nějaký kompetence, takže pokud to fšecko dopadne, bude to pro většinu z vás přínosem a mojí případnou nepřítomnost mnozí dokonce i rádi oželí. Psal sem o nich výše. Za poslední 3 roky sme vyprodukovali např. skoro 700 OWD kurzantíků, tedy z úplnejch začátečníků a chystáme pro ně velmi vsřícnou nabídku na rozšíření znalostí i kvalifikace, tedy AOWD. Budeme je obesílat mailem, ale platí to i pro ty, co dělali základní kurz u nás dříf. Dál se připravuje neodolatelná nabídka na prodej wercajku - kdo touží mít vlastní. Taky manjanofskej zájezd do Egypta, kde se o vás postaráme a zvolíme zaručeně nejlepčí variantu, neb mnozí z nás se tam jezdí pracovně potápět řadu let a několikrát do roka. Další nápady přivítáme i od vás samým, tak teda do toho !                    Howgh  Náčelník of Manjana, vlastním pérem

 

Teď eště pár mimopodvodnickejch nabídek, než v Evropě zamrzne, pak přešaltrujem na sjezdofky a běžky. Podotýkám, že tohle nejni komerční záležitost, platím jako kdokolif jinej, čistě se dělíme vo náklady.

1) 7-10.9. - Saalbach v Alpách, gde je Mistrofství světa na horských kolech, po závodech výjezdy do okolních lyžařských center - samosebou kolmo.

2) 14-26.9. - Korsika - tam autem a ostrof komplet na kolech, cca 140 kilasu denně v hornatým prostředí, takže nic pro slabý kusy.

3) 2 - 8.10 -  Manjana,  poslední potápění z lodí i kola, dodělání kurzů.

4) 15 - 20.10 -  Dolomity - nejvyšší sedla , jak jinak než na kolech.

  

14.6.2012


Zdarec lide podvodnickej,

 tak akorát balíme na celoprázdninovej vejlet na Manjanu a docela u toho tradičně zuřím, tak jen to nejdůležitější. Vlastně vás přesměruju na odkazy www.manjana.cz/stahuj/allinfo.doc   a  www.manjana.cz/stahuj/wayinfo.doc , gde najdete fšecko potřebný pro cestu k nám na dofču. Se dvěma partičkama lidí kolem Manjany sme zrovna završili dva poslední vejlety, tradičně nádhernej na Giro de Itália, odkud vás z vejšky 2500 metrů zdravím z Passo Giau www.manjana.cz/stahuj/Giro5.jpg  , jezdili sme ale na kopce věčnýho sněhu i vejš, třeba na legendární Stelvio do 2800, prostě pro mně nekonečnej orgasmus.  Z druhýho vejletu sme dorazili fčera večer, zakopali sme se v Kaprunu v Rakouskejch Alpách a odtud vyráželi na kopečky po okolí. Poslední den třeba na nejvyšší co v Austrii maji, tj. Grossglockner, ale z druhej strany, než ho známe. Ty chytřejší to zabalili už pod 1800 metrů ( 30 km do kopce) , jednak už srabové nemohli a jednak lilo jak z konve, ale při šlapání nahoru to zas tak nevadí, páč se z vás jen kouří. No a já jako starej vůl tradičně fšem ujel, ve 2500 mně dohnala sněhová vánice, nebylo na krok vidět a  promočený hadry nic moc. Cestou dolu sem nahmatal druhýho Supíka, kerej se zrovna rozmejšlel, gde zakončí svůj mladej život. Nicméně sme těch 2000 vejškovejch metrů dolu nějak protrpěli a za dvě hodiny se tomu už v Mekáči smáli. Krásnej vejlet.  Takovej přeju i vám až přijedete k nám na Manjanu a my už se teda začínáme těšit. Howgh   Náčelník

3.6.2012


Taxem chtěl dneska napsat takovou "kuchařku" před cestou, co nevidět vodjíždíme a místo toho další mizerná zpráva. Jirka Huráb, kterej se podílel i na průzkumu naší Manajama 1 , už taky nejni mezi náma

http://www.europe1.fr/Faits-divers/Lot-deces-d-un-plongeur-speleologue-tcheque-1111381/ ( dejte si to v Googlu do překladače).  Jeden z nejlepších potápěčů v tomhle státě a přesto....... připomeňme si ho ve filmíku, kterej sem tenkrát z akce udělal  http://www.manjana.cz/manajama-1-3.htm . Čest jeho památce

16.5.2012


Tak dneska tady mám jednu móc a móc smutnou a tragickou věc. Asi jste v minulých dnech zachytili v médiích zprávu, že se u Českých Budějovic zřitil vrtulník a oba členové posádky v něm uhořeli. No a za kniplem seděl člověk, kterej se mnou Manjanu začínal, prvních 5 let instruktoroval a stovky z vás naučil potápět. Ano, Ota Zemek tragicky zemřel, byť přitom, co měl rád. Vzpomeňte prosím kdož ste ho znali a měli rádi.  Náčelník

22.4.2012


Pánbu vás ochraňuj , lide podvodnickej.

Taxe nám čas nachýlil a už naplno musím zahlušit fšecky ty krávoviny a naplno přepnout na Manjanu, páč mi to tam začíná lehce padat na hlavu a občas se upřímně divím, že ty naše lodě eště plavou. Aspoň to máte pak s adrenalínem, za ten se dneska platí zlatem a vy to máte v ceně. No skrzeva todlencto nadělení tam teďkon s partou arbajtníků na 14 dní vyrážíme zamaskovat co se dá, ucpat chlebem díry v lodi a vyhnat myši z podvodnickejch wercajků. Skutečnost je ale bohužel daleko míň romantická, páč na každou blbost se každoročně musí nechat dělat atest, lodě musej z vody a na technickou, kemp musí projít kategorizací........to bude zas úplatků. Eště že sme na Balkáně, né že by se u nás nekradlo a nepodplácelo, ale tam se to dělá s takovou grácií a nigdo se za to ani nestydí. Za těch 16 let f tom ale umím chodit, takže ty desítky kontrol nějak zmáknem a fšecko rozdejcháme nanovo. Kdož nadáváte na českou byrokracii, taxe koukejte třikrát pomodlit otčenáš, páč teprve tam to dotáhli k dokonalosti. V ČR statečně podnikám 20 let a zhruba jednou za deset let vyrazím na živnosťák něco řešit. V Chorvatsku se fšecky licence, dozvoly, porezy, záhtěvy , spisaky, kategorizace.....dělaji každej rok ponovu a samo se taky každoročně za ně platí. Každoročně si taky kladu otázku, proč se na to teda nevyseru?! Nevím, ale upřímně řečeno, ta odpověď se mi hledá čím dál hůř. To místo je neskutečně krásný, finanční důvody dávno ustoupily do pozadí a největší tahákem teda zůstává fakt, že se tam každoročně potkávám se stofkama našich dobrejch známejch a kámošů, co u nás tráví popatnáctý svojí jedinou dovolenou - moh bych jim to udělat ? Musím to s nima ňáko probrat.  Takže gdybych se příštích 14 dní neozejval, tak to je prostě proto, že se nepodařilo na první pokus rozdejchat ADSL internetovou přípojku, tak mějte chvíli strpení, jo . Pořád tady u mně visí jeden rest, za kterej mně už hanba fackuje, mnozí z vás si objednali vercajky, ti, kdož to zvládli v první vlně a dle původního plánu do Vánoc, tak ti ho už maji dávno doma, ale hafo vobjednávek dorazilo mnohem pozdějc a to tady furt čeká k vyřízení. Dohod sem se ale s jední prodejce, kterej má v Práglu zavedenej shop a letos na Manjaně bude instruktorovat ( Franta Pudil), že to vezme na svý bedra a pochystá pro vás neméně atraktivní nabídku. No Franta asi ne, páč ten honí baby a furt někde lítá, ale má zodpovědnou zákonnou manželku a ta to na stopro zvládne. Takže i na Manjaně bude k vidění a vodzkoušení wercajk, kterej si posléze můžete u něj za extrémně výhodnejch okolností vobjednat. Tak a troška statistiky....... letošek je zaplněnej vohodně dříf, než bejvá zvykem. Kurzantů na OWD je v tuhle chvíli přes 150 kusků ( maximum ale 10 na instruktora a tejden) a řada turnusů je těsně před uzavřením, tři už sou beznadějně plný. Ubytovací a potápěcí kapacita je tak na 70%, nicméně eště pořád se nepřihlásila velká část těch nejvěrnějších, který spoléhaj na to, že to zase nějak udělám, ale fakticky letos to bude zatraceně náročný. Pár nových penzionů sem získal, nicméně řada těch starých a osvědčených skončila ( rekonstrukce, prodej, Rusáci...) a bude to hodně napínavý. Teď s sebou vezu kufr peněz, abych fšecko zaplatil a měl klid, ale vůbec se mi nechce platit za to, co objednaný eště nejni. Samosebou mi nikdo nic nevrátí. Takže tohle berte jako apel a poslední výstrahu. Já po vás ani nechci hned peníze, tak vo co go ? No a eště pár slof k tomu co nás čeká do odjezdu na Manjanu, páč se každou chvíli něgdo vyptává.... 7.8. mám v Práglu při cestě na metallicu sraz s některejma týpkama ohledně wercajků, 15 května jedem na 10 dní na alpský etapy Giro de Itália, který si před pelotonem na kole samozřejmě statečně projedem, 9.6. běžíme v rámci runczech.com v Budějcích půlmaraton a 20. odjíždíme na móře, gde se doufám potkáme a trochu si to užijem       náčelník of manjana